|
|
| Očkování díl II. a víza
| | Uplynul měsíc a do Rytířské ulice jsem se vypravil znovu. V očekávání jaké to asi bude dneska. Ujala se mě jiná paní doktorka, mrkla zkušeným okem do papírů a povídá, že tu meningitidu necháme na příště, aby toho nebylo moc najednou. S tím jsem nepočítal. Přece jsme se minule domluvili, že to sfoukneme najednou. Tak jí to takhle říkám a zároveň jí odpovídám, že jsem to snášel dobře a nic negativního jsem na sobě nepozoroval. O podivně příjemném stavu jsem pomlčel, byl přece pozitivní. Nakonec souhlasila a při přípravě ampulí mi s vážnou tváří učitelky matematiky vyprávěla o zátěži na organismus, co nesmím a musím dělat následující tři dny a já suverénně přitakal. První dávka bolela dost, ale šlo to. Při druhé dávce mě polil studený pot a to většinou neznamená nic dobrého. Po chvíli obdivovaly jak krásně umím měnit barvu a když zjistily, že to nedělám pro jejich pobavení ani z frajeřiny, tak přiběhly se sklenicí perlivé vody čímž mě asi zachránily před omdlením od kterého jsem byl tak dva mravenčí. Ani jsem jim asi nepoděkoval. Posbíral jsem si svršky, papíry, zaplatil a vypotácel se na chodbu. Ještě jako z dálky jsem zaslechl radu, ať si dám někde kafe a něco sladkého, že to mi určitě udělá dobře. Uf! Takhle jsem si to vůbec nepředstavoval. Za tepla jsem potom volal Honzovi, kterého to čekalo druhý den. Podle jeho reakce mu stupeň hrdinství klesl někam k bodu mrazu. Dokonce mi snad i poděkoval, že přesně tohle potřeboval slyšet. Asi se taky těšil. No nebudeme to dál rozebírat. Očkování máme prostě za sebou.
| | Taky jsme si stihli podat žádost o víza. Nic zvláštního se tam bohužel nesemlelo. Jen takové drobnosti jako byla nástěnka před vyslanectvím, která byla beze změny asi několik dlouhých let. Byla úplně špinavá, plakát z Varanásí již neměl původní barvy a celkově byla taková "reprezentativní" s anglicky psanou cedulí ležící na dně "Je čas navštívit Indii". Pan úředník byl ale docela normální stejně jako my do chvíle, kdy z nějaké vedlejší místnosti začala hrát nějaká indická lidovka nebo popovka nebo co to bylo. Záchvat smíchu na spadnutí v tu nejmíň vhodnou dobu. On studoval naše žádosti, my slzy v očích, nadechnout se nešlo a k tomu mám vyhrávala muzika. Za týden si máme přijít, tak uvidíme. Snad to bude v pořádku a štempl v pasu se na nás usměje. Za pět týdnů… Už se to blíží.
| | Tak se taky stalo. Za týden Honza volal, že pasy vyzvedl a mají ty správné razítka. Přesně za měsíc...frrr.
| | předchozí | 5 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
