14. 1.
  Probouzím se v 8hod. Při výrobě lehátka sice nepočítali s mojí délkou, ale vyspal jsem se dobře. Přes kouřové sklo je vidět krásně zelená příroda, palmové háje a místy skoro džungle. Jak je tam teplo nevím, ale slunce svítí naplno. Zatím to vypadá, že je tady čistěji než jinde a slumem na kolejích jsme už taky dlouho nejeli, což bylo v celé Indii naprosto běžné. Lidi u kolejí žijí, na kolejích si hrály děti, sušilo se prádlo na kamení v kolejišti, do toho psi, kozy, krávy a vlaky. Občas to asi musí být celkem jatka.
  Domky jsou z většiny zděné s normální střechou nebo z palmového roští. Vše se zdá být upravené. Kolem některých kokosových a banánovníkových hájů jsou dokonce zídky. V 10. 30hod máme být v Cochinu , tak uvidíme co je na tom pravdy. Ještě máme jednu starost a to je sehnat nějaké levnější ubytování díky té slavnosti. Uvidíme, ale moře, slunce a pár dní odpočinku nás žene dál. Vidina toho, že se ještě dnes vykoupeme v Arabském moři se začíná naplňovat. Myslím, že po dvou dnech na cestě ve vlaku a po všech těch peripetiích v Chennaii si to zasloužíme. Musíme si dát ale pozor, protože jak jsme se někde dočetli, tak nejvíc lidí v této oblasti zemře po pádu kokosového ořechu na hlavu. To by byla blbá smrt a navíc by nám to nikdo nevěřil. Kolem vidíme i dost políček a polí s konopím. Od malých kytek až po třímetrové krasavce. Ročně tady mohou mít tak dvě až tři sklizně. Ráj na zemi. Po příjezdu do Ernakulamu (stát Kerala) si bereme rikšu k přívozu, který nás odveze na poloostrov Cochin. Na lodi není slyšet vlastního slova. Veliký dieselový motor je vlastně mezi lidmi, stojí u něho člověk a ručně ovládá chod přímo na motoru. Je třeba přidat plyn? No problem, stačí kopnout do té páčky na boku od které by normálně vedlo lanko kamsi k řidiči a jedeme. Všechny povely ovladači motoru dává kapitán zvonem. Například jedno zazvonění jedeme vpřed, dvě zazvonění zpětný chod a když zvoní jako kráva, tak to smrdí průserem. Kupodivu si celkem rozumí. Jenom co vylezeme na břeh, hned se na nás sesypou naháněči do hotelů a rikšáci. Ignorujeme je a s batohy na zádech šlapeme pryč. Horko je veliké. Necháváme Pepu i s batohy u turistického centra a jdeme sehnat bydlení. Trochu bloudíme a nakonec si bereme rikšu, se kterou objíždíme hotel po hotelu. Buď je plno nebo draho (např. 65USD/noc). Po dlouhém ježdění nacházíme ubytování v Chiramel Residency v jedné zapadlé uličce. Je to vilka koloniálně zařízená, v prvním patře jsou křesla, pohovka, knihovny a celé je to obložené tmavým dřevem. Různě po patře jsou rozmístěné i pokoje. Je to celkem luxus. Jsou tady i prostorné a klimatizované pokoje, ale asi za trochu jiné peníze než ten náš kumbálek s přistýlkou na zemi jednou skříní a ventilátorem u stropu. Okno máme jen na chodbu domu. To celé za 400Rp/noc. V recepci mají veliké akvárium a příjemnou paní majitelovou. Vypadá trochu do Thajky a pořád se usmívá. Po zdech lezou gekoni. Po ubytování jdeme najít pláž. Je horko jako pes, určitě přes 30°C. Pláž tady asi není. Trochu zklamáni jedeme trajektem na protější ostrv najít nějaké koupání. Po chvíli nacházíme malou pláž, kde se konečně dá koupat. Je to paráda. Při válení ve vodě vzpomínáme jak je asi u nás v půli ledna. Tady je pařák a pohoda. Dáváme si špíčka a pozorujeme západ slunce se siluetou zaoceánské lodi na obzoru. Kýč jak prase. Ještě sbíráme mušle a vracíme se domů. Po západu slunce začínají ožívat komáři. Kalhoty a košile s dlouhým rukávem je nutnost. Horko je i v noci, když večeříme u moře vedle velikých čínských sítí. Dali jsme si s Honzou kraby se zeleninou a Pepa rybu s česnekem. Moc jsme si pochutnali. Dokonce měli i pivo. Jenže jaké to bylo překvapení, když místo třech lahví přinesli tři hrnečky a konvičku s pokličkou na čaj. Jedna konvička naplnila stěží ty tři hrnky. Docela se pan číšník proběhl než nás napojil. Alkohol se veřejně pít nesmí, takže se 100% přirážkou to maskují konvičkou a hrnečkem. Nošení konviček se přerušilo jen jednou a to když se objevili policisté. Určitě o tom stejně vědí, takže korupce asi kvete. Ta 100% přirážka asi živí i je. Platíme 550Rp, ale dobře jsme se najedli a studené pivo po takové době byla neodolatelná kombinace. Ještě nacházíme bar, který hned přejmenováváme na "Díra". Je to v suterénu, malý bar, trochu zašlé a všude jen místní, potajmu pochlastávající. Dáváme si další pivo (55Rp) a po chvíli nám od vedlejšího stolu nabízejí ganju. Vysvětlujeme jim, že to nemáme zapotřebí, ale nakonec si bereme jen na košta za nehorázných 50Rp. Chceme jen ukojit naší rozmařilost a zvědavost, jak tady chutná čerstvá ganja. Po cestě domů si to zapalujeme. Je to čistý matroš zabalený v bidýsku. V půlce to musíme zahodit, protože k nám jedou policajti na motorce. Jenom nás vesele zdraví a jedou dál. Jak vlk v Nu pagadi. Uctivost…Ještě si sedáme na zítku a povídáme si. Jsme totálně na kaši. Ještě že jsme to museli zahodit. V pokoji se nedá dýchat. Pouštíme ventilátor na stropě a okamžitě spíme. V noci se na nás nakrmilo pár samiček. Bohužel komářích.
předchozí26další
 1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22   23   24   25   26   27   28   29   30   31   32   33   34   35   36   37   38   39   40   41   42   43