|
|
| 17. 1.
| | Ráno nás vzbudili v 7. 30hod. Odjezd měl být z hotelu v 9hod, takže jsme do 8hod v klidu leželi. V tom tam vlítnul asi zaměstnanec hotelu nebo kdo, že venku na nás čeká auto. Je nám nic moc, nezbaleno, prostě totální chaos. Za 10min jsme byli v autě a hurá na výlet. Backwaters čekají. Pro mě s Honzou byla cesta utrpením. Žaludek jak na vodě a každý prudší manévr byl nablívající. Proklínali jsme večer. Při vzpomínce na špíz v tandoori je mi ještě hůř. Vůbec mi to nesedlo a žaludek to odmítal trávit. Že by vzpoura orgánů? Asi po hodině jízdy jsme byli na místě. Byl s námi průvodce, dva lidé s tyčemi jako pohon a klasický vyžraný amík. Backwaters je systém kanálů mezi kokosovými palmami a ostrovy. Chvílemi džungle. Při přílivu se vše naplní vodou a mořská se promíchá se sladkou. Vyrážíme. Kanálem jsme dojeli doprostřed ostrůvku, kde jsme si dali na osvěžení kokosy, ukázali nám jak roste betel a jedeme dál. Příroda je jako z přední strany katalogu cestovní kanceláře. Občas pár chýší jinak jen palmy. Už je nám trochu líp. Zastavujeme u domečku, kde z mušlí dělají kalcium tak, že s karbonem je pečou v takové obří nádobě jen teplým vzduchem. Topí se ve vedlejší místnosti kokosovými skořápkami a do té nádoby se odvádí jen horký vzduch. A to tak dlouho dokud mušle nezbělají a nerozpadnou se. Taky jsme viděli jak tady těží písek. Dvě loďky jsou vedle sebe a borci se potápějí do šesti metrové hloubky s takovou velikou ošatkou, kterou nabírají na dně písek a s plnou vyplavají na hladinu. A pořád dokola. Celkem síla. Tady je k vidění spousta věcí. Třeba chlapík stojí po krk ve vodě, kus od něho je loďka a chytá ryby tak, že je nějak zhypnotizuje a prostě je vezme a hodí do loďky. Neuvěřitelné. Po cestě si z loďky od starého rybáře kupujeme s klukama šest rybek (120Rp) a na jednom z ostrovů zastavujeme na oběd. V malém domečku nám domorodci uvařili a jídlo nám podali na banánových listech. Rýži se zeleninovou omáčkou, něco opravdu pálivého s mangem, zelí s kokosem, nějaké nakládané brambory, ty naše ryby a Krišna ví co ještě. Bylo to docela dobré. Amík se v tom jen pošťoural a dokonce se ani nenapil balené vody nalité před námi do skleniček. Turista stoprocentně dodržující příručky jak přežít v Asii. Ještě jsme dostali nic moc rýžový pudink. Spíš to ale byly rýžové nudle ve sladké omáčce s naším "oblíbeným" kořením elaichi. Amík zase ani hlta. Potom se nenápadně ládoval něčím nezávadným z batůžku. Navíc ani netušil, kde je Česká republika. Při nápovědě, že v Evropě dělal, že už ví. No nic. Už je nám definitivně dobře. Vracíme se k místu odkud jsme vyjeli a už na nás čeká taxi naší oblíbené značky Ambasador.
| | Asi je nějaký novější, protože ještě má polstrování a dokonce mu ještě ze stropu visí světýlko. Po doteku kličky na okýnko v tom křuplo a Honzovi okýnko spadlo o kus níž. Jinak je to zánovní kousek. Po příjezdu jsme už přestěhováni do protějšího pokoje. Je sice větší, ale nemá okno. Jedna stěna vypadá jak mapa světa. Od plísně. Dusno, že by se dalo krájet. Večeři si dáváme v pivní restauraci. Pivko radši vynecháváme. Včera jsme si ho užili až dost. Ještě si přečíst maily jestli na nás někdo myslí a další den je u konce.
| | předchozí | 29 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
