|
|
| Z přízraku realita
| | Když jsme se vrátili po týdnu do Prahy, měl jsem na 80% jasno. Zbývalo vyřídit si v práci dovolenou a nějak šetrně tu prima novinu oznámit našim. Volný čas jsem od té chvíle trávil nad knížkami o Indii, u internetu, u dalších cestopisů, kterými mě Honza dostatečně zásoboval a nad mapou. Vlastně se dá říct, že za pár dní jsem toho o Indii přečet a prstem po mapě najezdil tolik, že rázem jsem se považoval za skoro polovičního Inda, který zná kdejaký kout země ve které žije miliarda lidí, mluví se asi osmnácti jazyky (o dialektech ani nemluvě) a podávají si tam ruce snad všechny náboženství světa (pravda někdy jsou ty ruce trochu od krve). A tak jsem hltal a hltal. Abych si taky od hltání odpočinul a stíhal všechny ty informace vstřebávat, tak jsme to s Honzou zhruba jednu týdně proložili návštěvou míst, kde se točí to nejlepší pivečko na světě. U hltání piva jsme zjistili, že jsme na tom vlastně oba stejně. Při těhle dýcháncích jsme za čtrnáct dní naplánovali zhruba cestu. Zatím to vidíme zhruba následovně: Delhi, Dharamsala, Agra, Varanasí, Kalkata a potom buď se přemístit na Andamanské ostrovy nebo zpátky napříč Indií do Bombaye, na Gou, pak dále na jih a pak směr Evropa. Honza překvapil informacemi o počasí tam v lednu. Nejenom že věděl průměrné, maximální a minimální teploty na horách a v nížinách, vše o monzunech, ale on to měl zjištěný i podle měst a co mě překvapilo nejvíc i podle vesnic (konkrétně Dharamsala). Potom z něj vylezlo, že v práci navštívil moderátora televizního počasí a spolu podle satelitních meteorologických map a bůhví čeho zjišťovali počasí minulých let v Indii. A tak jsme už řešili kdy očkování, kdy letenky, co víza, jestli nemáme propadající pasy, kdy nám končí tetanovka (kdy že bude těch deset let od nástupu na vojnu?), pojištění atd. Takže musím na tetanovku a pas mám jen taktak. K tomu jsem si stihl koupit učebnici angličtiny zaměřenou na cestování. Jen jsem to otevřel, tak se mi moc líbila. Tak vtipnou knížku jsem ještě nečet. Namátkou jsem nalistoval část zaměřenou na "všeobecné výrazy" a tady jsem zblbnutej permanentním čtením o špíně, bídě, střevních a jiných potížích četl: Můžete mi prosím poradit, kudy se jde k hotelu Hilton?, Hotelový bazén je v ceně ubytování?, Jakou tato restaurace vaří kuchyni?…a spousty jiných užitečných "všeobecných výrazů".
| | Během těchto dnů debat o nemocích, vlezlosti a neodbytnosti tamních lidi, hygienických standartech průměrného Evropana, o tom kdo co považujeme za fakt pálivý jídlo, o Indkách, o Kašmíru (taky jsme s tou myšlenkou nejdřív koketovali, ale tam ne), o Tibetu, Dalajlamovi, o hašiši atd. jsme ještě projeli Honzovy fotky z předchozí návštěvy Indie (1997?).Ubyl mi taky předposlední otazník: nějak šetrně tu prima novinu oznámit našim.To se kupodivu vyřešilo skoro samo.Při obědě u našich přišla řeč na nějakého máminého známého nebo koho a že je prý napůl Ind a napůl Kanaďan.A už jsem se chytil drápkem!Tak jsem to vyhrknul jak to je a čekal co oni na to.Trochu mi trnulo jak to zvládnou, ale kupodivu v pohodě.Radostí neskákali, ale po pár otázkách mnou jasně, věcně a s dostatečnou dávkou optimismu odpovězených, to přijali myslím statečně.Nelíčil jsem jim Indii zrovna jako ráj, to ne, ale trošku jsem jí vylepšil pravda.U Honzy to bylo trochu jiný.Prý v restauraci na večeři s mámou jí naznačil, ona začala tušit, upřesnil, ona věděla a pravila: "Jeď si umřít kam chceš!To ti to minule nestačilo?"(Honza si odtamtud přivezl žloutenku či co).
| | předchozí | 1 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
