|
|
| 13. 1.
| | Noc proběhla, kromě hádky v sousedním jako kupé, v klidu. Nikdo nám nic nevzal, venku bylo krásně (ráno přes 20°C), svítí slunce a cesta nám docela utíká. Jediné co bylo trochu podivné, tak když jsme večer uléhali, byli jsme ve směru jízdy a po probuzení jedeme pozadu. Asi je to normální nebo je to všechno jinak a my už máme dost. Při jednom zastavení jsme vyskočili z vlaku a zásobili se banány, mandarinkami a sušenkami. Nic nám nechybí a těšíme se na jih. Ještě máme zálusk koupit si od vlakového prodavače vajíčko natvrdo jako chuťovku. Nakonec od něj kupujeme vajíčka, která má jen tak v kýblu. Sice nemáme ani sůl, ale je to pochoutka jako zvon. Takhle jsem si snad na obyčejném vajíčku ještě nepochutnal.
| | Co je horší, nemáme zatím žádný spoj z Chennaie do Cochinu. Ani náš místní spolucestující nám moc neporadil. Máme za sebou 22hod jízdy a teplota stále stoupá. I krajina se změnila. Všude rýžová pole zalitá vodou, krásně zelenou krajinu s bůvoly nahrazuje písčitá rovina s křovím a kaktusy. Palmy zůstávají. Vidět vodní plochu nebo alespoň kaluž je minulost. Léto na plné pecky je tady! Všude vystřídal rýži tabák. V dálce jsme už zahlédli Indický oceán. V Chennai (stát Tamilnadu) jsme skoro na čas. Rádi by jsme sehnali nějaký spoj do Cochinu. Na nádraží máme už nacvičený postup jak na to. Necháváme Pepu hlídat batohy a s Honzou vyrážíme shánět spoj, vyplňovat tiskopisy, stát fronty, dohadovat se a když Krišna dá, tak i kupovat lístky. Tady se dozvídáme, že všechny vlaky jsou plné a vzhledem k tomu, že někde v Kerale probíhá nějaká náboženská slavnost, tak na nejbližší čtyři dny je vše beznadějně plné. Zkoušíme autobus, ale je to stejné. Chceme pryč, k moři a pokud možno hned dneska. Ještě s Honzou zkoušíme nějaké šejdíře nebo šméčkaře, jak chcete, kteří nám slibují sehnání lístků na dnešek 21. 15hod do Cochinu. To by byla paráda. Sice po 28hod ve vlaku ještě dalších 13hod na cestě, ale chceme tam za každou cenu. Překupník nám může sehnat lístky jen do I. třídy s klimatizací a ještě k tomu jen pro dva lidi. Dávám mu 2800Rp a ve 21hod si máme přijít na stejné místo pro lístky. Třetí osoba bude mít lístek do nejnižší třídy, což je skoro dobytčák, aby aspoň něco měl. To, že ještě uvidíme naše peníze vidíme tak 50 na 50, ale říkáme si že risk je zisk a tady se člověk bát nesmí. Ve 21hod dostáváme papírek pochybného původu s čísly dvou lehátek a jednu obyčejnou jízdenku. Ještě než jsme si došli pro jízdenky, tak jsme povečeřeli sladký toustový chleba a májku (chuť domova). Byla to delikatesa za odměnu. Aby toho všeho nebylo málo, tak že si s Pepou dáme cigáro. Na nádraží se samozřejmě kouřit nesmí, takže jsme vyšli před halu a na schodech si zapálili. V tu chvíli nás sebrali policajti a už nás vedli, kam jinam než k úředníkovi. Každému chtěli dát pokutu 100Rp za kouření na nádru. Vysvětlování, že jsme po 28hod ve vlaku úplně vyřízení bylo marné. Ještě jeden z policistů to chtěl srazit na 100Rp dohromady, ale ten druhý, s bambusovou tyčí, to jasným gestem zatrhnul. Ještě vyplnění dvou nezbytných formulářů, signejčry, prachy na dřevo a jsme volní. Uf!
| | S pochybným papírkem od šejdířů na dvě lůžka se hrneme tři lidi s batohama na zádech do I. A. C. Class. Údajně se dá průvodčí uplatit a měl by o nás vědět. Úplatek by se měl pohybovat kolem 400Rp. Sedíme ve vlaku, ani nedutáme a modlíme se ke Krišnovi ať už to sakra jede. Konečně vlak cuknul a jedeme. Teď už se nás nikdo nezbaví i kdybychom měli stát 13hod v uličce u záchodů. Průvodčí o celé akci asi opravdu věděl, protože to proběhlo v klidu. 400Rp jako úplatek si sice podle nějakých zázračných (asi korupčních) tabulek přepočítal na 600Rp, ale má je mít. Za chvíli nám sehnal i třetí lůžko, takže všichni ležíme. Je tady neindicky čisto, klid, žádní zmrzačení žebráci ani prodavači, čisté prostěradlo a proti venku, kde je na padnutí, je tady příjemný chládek. Je vidět, že I. třídou cestují jen ti nejbohatší. Většina je perfektně oblečená, zlaté prsteny, mobily a v klidu konverzují vzornou angličtinou. Jen my jsme špinavý, nemytí a trochu asi smrdíme. Poprvé se tady maličko stydíme.
| | předchozí | 25 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
