|
|
| 29. 12.
| | Dneska jsme si trochu přispali. Teda my - Honza s Pepou, přesněji řečeno. Když jsem je vykopal z vyhřátého spacáku, tak jsme šli do naší oblíbené jídelny. Majitel, říkáme mu podle vzhledu Bob De Niro, se nás zase ujal. Honza si dal thali (tác s mističkami ve kterých je rýže, zelenina, omáčka s vajíčkem natvrdo, zeleninové čatní a jogurt, k tomu ještě placky čapatí), Pepi si dal čínu s nudlemi a já si dal paneer (opečený sýr v mňam omáčce a čapatí). K tomu kořeněný čaj s mlékem a dohromady nás to stálo 170Rp. Po vydatné snídani - obědě jsme si vzali rikšáka a vyrazili se mrknout na Kutub Minar, což je první mešita v Indii, postavená roku 1199. Je zde i 72, 5m vysoký minaret zdobený ornamenty a železný sloup ze 4. století z téměř čistého železa (98%), což je z metalurgického hlediska dodnes záhadou. Z celého komplexu jsou rozvaliny, ale i tak to stojí za to vidět. Zdobení je parádní, do toho lítají papoušci a je tam trochu klidu. Vstup je 250Rp/osobu. Rikšák na nás počkal a jeli jsme se podívat k India Gate. Tento vítězný oblouk byl postaven na památku 90000 indických vojáků, kteří položili život za britské impérium v první světové válce. Sice hezký, ale když to srovnám s tím výletem na Kokořín…No zkrátka kdybychom to neviděli asi by se svět nezbořil. Bylo to při cestě, tak co. Zajímavá byla ale cesta přes rezidenční čtvrť, kde byla vila vedle vily v upravovaných zahradách. Většinou to byly ambasády a státní úřady. Všude hlídali vojáci se samopalama. Za celodenní cestování jsme rikšákovi dali 300Rp. Cestou do hotýlku jsme to vzali přes tržiště. Teď sedíme na terase, pijeme čaj a odpočíváme. Pozorujeme západ slunce, teplota stěží 15°C.
| | Na večeři zkoušíme zajít do takové boční, trochu tmavé uličky, kam turisti nechodí. Kluci si dali skopové s omáčkou a nan (nasucho pečená placka, kterou jim potřeli tukem, aby byla asi lepší) a já si dal Mix Veg (samá zelenina 20Rp) a rotí (placky podobné čapatí). Bylo to skvělé, zatím nejlepší co jsem tady jedl. Honza si taky pochutnal, Josef se kroutil a skopové nechal. Co by za něj nějaký Indoš z ulice dal! Vše bylo o třetinu levnější než jinde. Vody, která byla na stole jsme se ani nedotkli. Tady je záruka kvalitní vody pouze voda balená (10-12Rp), která se dá koupit na každém rohu, ale je třeba prohlédnout jestli je uzávěr neporušený. Prý se občas stane, že najdou prázdnou láhev a naplní jí obyčejnou vodou, která je pro nás zhýčkané jedovatá. S ničím podobným jsme se nesetkali, jen jednou jsme neměli jistotu, tak jsme si vzali jinou láhev. Jídel se člověk bát nemusí, vše je víceméně tepelně upravené. Rizikem je nádobí ze kterého se jí a skleničky na pití. Všude je vidět jak jsou Indové čistotní. Pořád něco zametají, myjí, utírají, ale ta voda je humus, učiněný eklhaft. To platí i o tržištích. Jsou plná ovoce a zeleniny, ale jistota je jíst jen to, co se dá oloupat. Je třeba si takové věci hlídat, ale den ode dne zkoušíme ochutnávat víc a víc a stejně vše neuhlídáme. S průjmem se počítat prostě musí.
| | Večer jsme si koupili mandarinky (1. 2kg za 30Rp), granátové jablko a takovou sladkou arašídovou placku (15Rp), která byla sice sladší než cukr, ale moc dobrá.
| | Večer jsme se věnovali hašiši a kecání blbin. Respektive jsme komentovali články z časopisů typu Top dívky, Story a možná i Chvilka pro tebe, které jsme si na Ruzyni koupili ze srandy proti trudnomyslnosti. Děkujeme tvůrcům, redaktorům a celému kolektivu, dále Kačce (13let) s jejím problémem atd. Královská zábava. Honza si k tomu koupil v Government shopu dvě piva Thunderbolt (0. 65l za 40Rp). Docela se to dalo pít a nápis Super strong nelhal - obsah alkoholu 5-8%, jak se asi zrovna zadaří uvařit.
| | předchozí | 10 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
