|
|
| 16. 1.
| | I po natření repelentem na noc si na nás komářice smlsly. Snídani jsme si dali na terase hotelu. Banánové lassi (něco jako kefír s rozmixovaným ovocem) bylo mňam. V 11hod si máme vyzvednout třetí motorku a pláž na ostrově na nás čeká. Už ve třech se řítíme k trajektu, ale mají polední pauzu. Další jede za hodinu. Čas si krátíme ve stínu pitím kokosových ořechů a jdeme na oběd. U našich rybářů si kupujeme1kg tygřích krevet za 400Rp. Neuvěřitelně levné. Vedle nám je v chýši za 40Rp uvaří a bašta je za 5minut na stole. Jazýček mám dělá tralala. Večeře proběhne asi v podobném duchu. Už si vybíráme další ryby a příšery co si dáme. Koupačka byla bezva a za půl dne jsme potkali jen sedm cizinců. Z toho, že jedou tři běloši na motorkách měli místní Vánoce. Mávali nám a pokřikovali na nás. Na ostrově jsme atrakce sama. Při koupání nás pozorují za břehu a mávají nám. Pořád se všichni dokola ptají na naše jména a odkud jsme. Nebo se postaví metr od nás a zvědavě nás pozorují a poslouchají. Tak vydrží stát dobu. Někdy zavolají i kámoše. Většina Indů se koupe oblečená a plavat jsme neviděli skoro nikoho. Jenom tak postávají po kolena ve vodě a smějí se. Ženy se samozřejmě nekoupou a když už, tak jsou v sárí maximálně dva metry od břehu. Ještě projíždíme zbytek ostrova a za neustálého mávání slečen na vdávání, ale bohužel i chlapů, se vracíme na Cochin. Těch asi 25km bylo docela dobrodružství. Větší a rychlejší vítězí. Do toho mraky lidí, občas pes, rikši, cyklisti převážející neuvěřitelné věci a ještě všechno opačně než u nás. Důležité je být drzý a pořád troubit. Kudy jedete je celkem jedno. Honzu po cestě zastavili policajti a i když jsme už jeli skoro po tmě, tak ho přátelsky upozornili že svítí a ať si zhasne. Nic se nesnaží vysvětlovat a s úsměvem vyrážíme do tmy. Tady nemá smysl něco vysvětlovat nebo nad něčím moc dumat. Když zhasnout, tak zhasnout.
| | Po tom všem si dáváme jointa před večeří a těšíme se na pivečko a na nějakou mořskou havěť. Nejdeme do chýše, ale do restaurace vedle. Koupit si rybu večer na trhu jsme nechtěli riskovat. Přece jenom jsme tak 500km od rovníku a lednici by tady pohledal. V chýši, kam chodíme tak rádi jíst, nemají ani vodu, ani elektřinu a stůl mají z cívky na kabel. Žádný luxus to rozhodně není, ale vařit umí. K večeři jsme si dali rybí špíz pečený v tandoori, což je taková pícka. K tomu pivo v konvičkách a vedle šplouchalo moře. Těch konviček pár bylo. Nakonec jsme tam s Honzou zůstali poslední. Pepa šel do hotelu pro peníze. Vzal si s sebou málo a jelikož byl zrovna náš bankéř, tak musel jít. V držení banku jsme se celou dobu střídali a platili vše z jedněch peněz. My jsme si zatím krátili čas pivem. Nakonec jsme těch konviček vysáli deset. Jelikož je to jednou tak silné jako naše 12° a je toho 0. 65l, tak to s námi pěkně zamávalo. Jen tak bokem. Kolem nás chodil kocour, o kterém Honza prohlásil, že má koule jak portugalskej dělostřelec.
| | Ráno musíme vstávat v 8hod a ještě se přestěhovat do jiného pokoje. To asi bude ráno.
| | předchozí | 28 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
