|
|
| 31. 12.
| | Ubytování máme raz dva s výhledem do údolí, s evropským záchodem, terasou na střeše a malým balkónem. Jmenuje se to Annex Hotel a cena je 250Rp za noc. Dali jsme si ranního panáčka a vyrazili do ulic. Je tady nádherně. Sluníčko začíná hřát (poprvé ho vidíme, protože tady není smog), kolem všude zeleň, pár opic a hlavně mnohem čistěji. Nikdo neotravuje a je tady klídek. Honza se po krátké procházce vrátil na pokoj dospat noc a já s Pepou jsme pokračovali pryč od civilizace. Po úbočí jednoho kopce jsme došli až k vodopádu, kde z kamenů byla postavená taková malá hospůdka, spíš občerstvení pojmenované Shiva Café. Na okolních horách byl sníh. Posadili jsme se na kámen, dali si čaj vařený z vody co tekla kolem a byla pohoda. Za chvíli přišla partička Indů, dali se do řeči, proběhlo nezbytné společné foto a po nabídce cigarety nám dali ochutnat nějaký jejich pandžábský hašišový olejíček. Bylo to hořký jako dehet, ale celkem slušný. Po cestě zpátky jsme se zastavili v jednom chrámu. Byla to taková směs buddhismu a hinduismu. Taky jsme si pořídili od jedné Tibeťanky mály (velká 150Rp, malá 30Rp na smlouvání se s Tibeťanama moc nehraje).
| | Honza dospí, vyrazíme něco pojíst a pokusíme se sehnat nějaký spoj do Corbetského parku. Vůbec mi to nepřipadá jako Silvestr a vůbec mi to nevadí.
| | Sehnat spoj na 1.1. je nemožné. Do Corbetu odtud nic nejezdí a jediná možnost, kterou musíme využít, je 2.1. v 19hod spoj do Delhi. To znamená změnu plánu. Musíme tady zůstat o den déle a tím pádem po dohodě vypouštíme Corbetský národní park. Z Delhi chceme nejrychlejším spojem ještě ten den odjet do Agry. Musíme to vydržet, protože další noc na Paharganji nás děsí. Tu cestu nechci vidět.
| | Vesnička začíná žít Silvestrem. Na terase vedlejšího hotelu je rozdělaný oheň a hraje živá kapela. Sledujeme to z naší terasy a bohatě nám to stačí. Po chvíli nás zvou místní dovnitř. Ne terase je taková vytápěná místnost, kde se po zutí bot můžete libovolně povalovat. Jsou tady koberce a polštáře k tomu určené. Zjišťujeme, že je tady i CD přehrávač. Bylo nám jasné jak to dopadne. Za chvíli to bylo puštěné na max a z reproduktoru řvala místní hvězda. Popíjeli jsme meruňkovici a byla celkem pohoda. Jelikož to byli muslimové, tak si dal s námi panáka jenom jeden z nich (Alláh v noci nevidí). Druhý z nich, Majid, měl svojí zásobu, jinak nikdo nepil. Majid tam měl i manželku a děti, ale žena s dcerou musely zůstat venku. Ženy v jedné místnosti s muži být nesmí. Když už jí to venku nebavilo koukat jak se všichni v teple veselíme, tak si posuňkem zavolala syna, na terase mu řekla co má na srdci a on to vyřídil tátovi Majidovi, který s námi kecal a popíjel. Po synovi, asi čtyřletém, poslal ven odpověď a bylo. Jediná písnička na kterou jsme hlasitě reagovali, tak měla refrén, kde se pořád opakovalo "čuri muri, čuri muri". Když viděli, že má u nás úspěch tak jí hráli pořád dokola. Mysleli to dobře…Vrchol zábavy byl tanec na terase, kde všichni spolu tancovali. Do kola zatáhli i nás. Taky jsme si tam domluvili na druhý den výlet na asi pět míst v okolí. Ještě před půlnocí jsme zašli do tibetské dhaby na jídlo. Nebyla to žádná sláva. Nový rok jsme přivítali chladně u nás na terase a šlo se spát.
| | předchozí | 12 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
