|
|
| 9.1.
| | Ráno jsem si přivstal a ještě za mlhy se znovu vydal k Mahabodhi. Byl jsem tam jediný běloch (kromě bílých mnichů). Několikrát jsem si to celé obešel od vnějších cest až po vnitřní a skončil jsem kousek od jezírka. Kterékoliv místo komplexu je pro meditaci jak stvořené. Aby ne. Ještě jsem si udělal jednu zkoušku na radu mnichů za včerejška. Spočívá v tom, že věřící zavře oči a se sepnutýma rukama musí dojít směrem k Buddhovi, který je vytesaný ve zdi chrámu. Když skončíte pod ním, vaše cesta je správná. Když ne, je před vámi delší kus cesty. Podle toho jsem na tom slušně. Je to velké povzbuzení. Včera jsme si to vyzkoušeli všichni i s Tibetskými mnichy a byla to docela legrace. Tibeťani jsou veselá kopa a laskaví od pohledu. A je jim úplně jedno jestli peníze máte nebo ne. To Indové by prodali klidně vlastní mámu. Dokonce u jezírka s Buddhou nabízejí malé sumečky v igelitových pytlících vylovené z toho jezírka. Svaté jim není asi nic, když jde o prachy. Samozřejmě si můžete koupit i zaručeně pravé listy a kůru ze stromu bodhi. Naštěstí jeden list spadnul před Honzu, když jsme strom obcházeli a daroval mi ho. Ještě jednou Ti děkuji! Celý den jsme věnovali chrámům, duchovnu a také nákupům různých relikvií. Za prvé obrovský výběr, za druhé kde jinde než tady a za třetí ceny. Je to zlomek toho co to stojí u nás.
| | Do Gayi na vlak jsme si vzali zase rikšu. Vymlouval, že je už pozdě (19.30hod) a končí. Tak jsme si museli vzít nejdražšího rikšáka v Indii za 140Rp, ale vlak měl jet ve 20.30hod a nebyl čas na další šachování. Lístky jsme měli koupené už z Delhi. Vlak měl jenom dvě a půl hodiny zpoždění, což je pohoda. Těsně před příjezdem vlaku změnili číslo nástupiště, takže se tisíc lidí dalo do pohybu ve stejnou chvíli stejným směrem. Opravdu zážitek. Při té tlačenici jsem zjistil, že mám otevřenou kapsu s foťákem a vedle mě stál takovej zmetek a koukal na mě. Chytil jsem kapsu i s foťákem, jeden batoh na zádech, druhý v ruce a honem hledat na vagónech v seznamech naše jména mezi ostatními, která nejdou ani přečíst. Když má ten vlak asi 20 vozů je to na nervy. Každý běžíme k jinému a hulákáme na sebe co a jak. Do toho už houká lokomotiva a lidi se prodírají všude kolem. Nějak jsme to našli a konečně seděli na zadku. Mělo to však jednu vadu na kráse-foťák jsem neuhlídal a je v háji. Že jsem ho šmejda nesundal k zemi, asi to byl on. No nic…
| | předchozí | 21 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
