|
|
| 25. 1.
| | Po snídani se chystáme na výlet. Startujeme naše oře a jedeme do Panaji. Po cestě se ještě zastavujeme na rybím trhu v Calangute. Prohlížíme si příšery a mají tady i malé žraloky. V Panaji procházíme město, ale moc nás to nebaví. Končíme na tržišti, kde jinde. Tržiště máme rádi. Je tady jak rybí, tak normální část. Kupuji si pytel lusků a zkoušíme takové podivné ovoce, kterým se místní cpali všude, kde jsme byli. Ještě máme chuť na kokosáky. Pepa je platí, ale paní chce místo obvyklých 30Rp/3 kusy trojnásobek. Pepa se nedá a dohaduje se s ní. Nakonec mu slevila na 35Rp. Ještě se směje a chválí Pepu, že je dobrý obchodník. Smlouvání je vlastně i společenská záležitost a možná i tak trochu slušnost. Jedeme se podívat do Old Goa a dál chceme na Charao Island do ptačí rezervace. Jedeme trajektem na ostrov, který je až nepřirozeně hezký. Rýžová pole, bůvoli chladící se ve vodě, silničky jako nitky a nikde ani bílá noha. Horko jako v peci, tak 35°C. Jen tak mimochodem, když jsme u té teploty, tak u nás na Šumavě naměřili teplotní rekord -39°C, to znamená skoro 80°C rozdíl. Po přejetí prvního ostrova se naloďujeme na další trajekt a jsme na Charao Islandu. Trochu bloudíme i když máme mapu. Je to sice mapa, ale chybí v ní spousta důležitých věcí. To je jako se vším tady. Myslí to dobře, ale nedotáhnou to do konce. Vyrobí terénní auto, ale nemá náhon na všechny čtyři kola, odtok z koupelny udělají, ale spád podlahy je na druhou stranu, šátek nám ochotně obšili, ale úplně jinou barvou nitě a takových příkladů je víc než dost. Třeba chodí ke studni pro vodu, platí si denně dva, tři nosiče místo aby natáhli 30m hadice. V restauraci sice obsluhuje pět lidí, ale absolutně neorganizovaně, takže to trvá ještě déle. Všichni jsou pracovití a snaživí, ale jejich práce většinou postrádá praktičnost a logiku. Z legrace jim v těchto situacích říkáme miliardová banda lemplů, co to tady vzala do svých rukou a teď to tady vede po svým. Jsou milí, fajn, myslí to dobře, ale prostě nejde to. To jsem se zase nechal trochu unést. Omlouvám se.
| | Druhý ostrov byl taky bezva. V zeleni svítily jen bílé kostelíky na kopcích. I když je Goa křesťanská, taktak lze občas vidět i hinduistickou svatyni. Rostou tady i zvláštní křoví z rozvětvených kaktusů nebo z něčeho co jako kaktus vypadá. Hned si řežu vzorky a doufám, že z nich něco dovezu domů. Na silnici byl přejetý asi třičtvrtěmetrový, zelený had. Trajektem se vracíme do Panaji a jedeme domů. Na Baga zkoušíme další restauraci. Úplně evropská kuchyně. Honza si dává domácí italské těstoviny, Pepa roastbeef s bramborem a já salát. V podvečer jedeme ještě na pevnost udělat pár fotek. Po tom všem cestování se nám večer ani nikam nechce. Pepu teda Oko táhne, to jo. Sedíme na zápraží, já se cpu hráškem a kecáme. Až na Honzu, který od rána nemá hlas a jen šeptá. Po trhu v Panaji chodil jako maharádža a jen ukazoval. Koupit tohle, to je drahý, řekni mu že víc nedám, objednej mi to či ono…byla s ním legrace. Když Josef zjišťuje, že s námi dneska nehne, tak aspoň ubalil spratečka. Také zkoušíme to neznámé ovoce a nic moc. Nevýrazná chuť a je to plné pecek. Když nás mlsná honila už neudržitelně, tak jsme si na motorkách zajeli do pekárny pro pár zákusků a ke stánku na třtinovou šťávu. Tady to už s Indií nemá nic společného. Je to takové špinavější indické Holandsko. Kdo jede jen na Gou, ten nebyl v Indii. Po cestování tím vším to bereme jako lázně na zotavenou. Musím se přiznat, že se mi po té pravé Indii plné bídy, kouře a různých vůní trochu stýská. Tady máme všechno a všechno se smí. No, má to taky něco do sebe, to jo.
| | předchozí | 37 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
