|
|
| 27. 1.
| | Kde jsme snídali je snad jasné a psát to už nemusím. Vydali jsme se na výlet. Jeli jsme na sever až za záliv za pevností. Právě z pevnosti jsme viděli v dálce nekonečné pláže bez lidí. Záliv jsme přejeli přes most a vnitrozemím jsme dojeli k moři do městečka Arambol. Máme možnost vidět jak se tady staví silnice. Kamení nosí ženy ve velikých ošatkách na hlavách, všechno se upravuje něčím jako motykou a v dálce stojí parní válec. Všechno se nosí na obrovskou vzdálenost a ručně, spíš hlavně. Jak dlouho jim může trvat třeba 100m si netroufáme odhadnout. Motorky jsme nechali stát na pláži a šli se projít po pobřeží. Byly tam oproti Baga a Calangute skály, světlejší písek, širší pláže a hlavně skoro žádní lidé. Barů na pláži bylo také mnohem méně. Takhle to mohlo vypadat u nás před deseti lety. Slunce pálí jako čert. Sedáme na motorky a zpátky chceme jet po pobřeží. Stejně to tady asi žije na plný pecky, protože jsme viděli varování, že minulý měsíc se tady předávkovali tři lidé herákem. Když občas nějaké typy vidíme, tak se ani nedivíme.
| | Zastavujeme po pár kilometrech a když projdeme kolem bambusových bungalovů, tak po lávce přecházíme na pláž. Nikde skoro ani noha, jen pár rybářských lodí, Dáváme koupačku. Za chvíli přichází Indiánečka s hadrama a s pytlem cetek. Trochu si jí česky dobíráme a ona se směje aniž ví čemu. Naštěstí. Nebýt toho, že kolem sebe pořád plive a má zuby jak po prababičce, tak je celkem pěkná. Honza si nakonec vybírá korále za pár mincí. I když začala na 40Rp, tak je spokojenost na obou stranách. Znova letíme do moře. Pozorujeme chlápka na břehu, který chodí sem a tam. Mává na nás ať jdeme k němu. To se nám vůbec nechce, tak mu Honza ukazuje ať jde on k nám jestli něco chce. Jelikož určitě neumí plavat, tak trpělivě čeká. Hned jak Honza vylezl na břeh, tak už mu koukal do ucha s drátkem v ruce. Jen ho Honza odehnal, už mu koukal do druhého a drátek v pohotovostní poloze. Byl to čistič uší. Dost lidí říká, že je to dobrý, ale při představě kolik lidí mělo ten drátek v uchu a s ohledem na zdejší hygienické zvyklosti s díky odmítáme. Ani nějaký průkaz na nás nezabírá. I kdyby to byla slast nad slasti, tak o ní přijdeme.
| | U nás se stavujeme na šťávičku dáváme si repete. K večeři máme pečené kuře s bramborem a salátem (95Rs) a pivečko. Po takhle horkém dni v nás jen zasyčelo. Ještě nás čeká jedna povinnost a to internet. Připojení je tragické a pořád to padá. Za hodinu chtějí 30Rp, za víc to rozhodně nestojí. Náladu si vylepšujeme další šťávičkou a hurá k Oku. Dáváme si špeka, Honza pivo a já s Pepou dostáváme automaticky gintonik. Jsme tady jako doma. Mažeme zase karty o úklid, Pepa převzal ode mě štafetu a celkem jednoznačně vyhrál-teda prohrál. Zítra uklízí. Dál se věnujeme pití a výbornému hašiši a večer příjemně ubíhá. Ještě hrajeme kostky a když už si barman ustlal pod moskytierou na barovém pultu, tak pomalu dopíjíme, dohráváme a zvedáme se k odchodu. Zasekáváme tady lehkou sekyru, takže nás zítra další návštěva nemine.
| | předchozí | 39 | další
|
| 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
|
|
